Nebudu zastírat. Největším tahákem letošního Bonecrusher tour pro mne byli kanadští techničtí řezníci z BENEATH THE MASSACRE. CARNIFEX považuji za deathcorovou šaškárnu, která si svoji chvilku slávy měla odbýt zhruba před čtyřmi lety a od těch dob po nich neměl štěknout ani pes. Já být psem, tak bych pro ně teda neštěknul. Úlohu koncertní neznámé pro mě plnili WITHIN THE RUINS, na které jsem pohlížel jako na nadějné jméno, které může velmi pozitivně překvapit. Obě dvě první předkapely měly v mých očích spíše příchuť vaty, která nafukovala celý pojízdný metalový cirus do proporcí podobně laděných tour.

Někdy kolem půl osmé na scénu vtrhli mladíci z BETRAYING THE MARTYRS a rozbalili svůj krabcorový kabaret. Deathcorový set se zoidbergovskými prostocviky mi připomněl, proč mi poslední vlna podobných kapel přijde lehce otravná. Málo hudby, stokrát slyšené nápady a hodně úsměvného tělocviku. Zvláště když se kluci snažili při breakdownech nerytmicky pohupovat a synchronizace jim leckdy nevyšla, takže vypadali jako špatně seřízené písty. Korunku všemu nasadilo roztleskávání publika. Byl jsem snad na nějaké tancovačce Dolní Bukovině? Tyto metalové spartakiády bohužel nemusím, stejně jako i křesťanský metalcore s melodickými vokálky a nablýskané kapely, u kterých mám pocit, že za tím barevně pokérovaným pozlátkem toho už věru mnoho není. Pokud mě na studiové tvorbě některé téměř sympho black metalové fragmenty přišly celkem zábavné, živé vystoupení Francouzů pro mne bylo zklamáním.

MOLOTOV SOLUTION předvedli trochu odrostlejší a drsnější verzi téhož s lepším zvukem, bez klávesových výplní a hlavně se zanícenějším i uvěřitelnějším projevem. Minimálně už jim to lépe hrálo a vokalista Nick Arthur disponoval velmi kvalitní hlasovou výbavou. Čitelnější zvuk do lidí sesílal i větší tlak a příklon k přísnější verzi deathcoru, který se alespoň zlehka dotýká i death metalu a grindcoru měl tendenci více válcovat. Ani tato deathcorová skvadra z neonového Las Vegas, nebyla však ničím, co by mě donutilo prostát s pokleslou čelistí celý set v první řadě.

Z toho co předvedli vzápětí WITHIN THE RUINS jsem šel ale do kolen. Druhý kytarista měl sice áčko a jeho linky zněly z half-playbacku, ale to je asi jediná výtka. Tim Goergen dokázal udržet polohu přísného metalového kazatele a trojice hudebníků za ním diktovala stejně nelítostným způsobem brutální technicky orientovaný metalcore. Parádní rytmika, v níž konečně nechyběl baskytarista, který dokázal velmi funkčně opisovat kopáky, a kytarista, který nehrál jako někdo, kdo se na svůj nástroj naučil na youtube. Problémem massachusettského kvarteta z Victory Records byl fakt, že u většiny velmi mladého publika byli přeci jen z trochu odlišného světa, a tak tu vlažně postávala asi jen polovina lidí než u dvou úvodních kapel.

Na jednu z nejbrutálnějších technických kapel současnosti vzduch opět zhoustl. Vražedné javorové kvarteto BENEATH THE MASSACRE, které mě více jak před třemi lety paralyzovalo coby předkapela CRYPTOPSY nastupuje na scénu a hned zpočátku mi dělá radost sukovitý pořez Elliot Desgagnés tím, že má na sobě mikinu CURSED. Zajímalo by mne kolik lidí v sále o existenci tohoto hardcore/punkového kultu vůbec ví.

Při setu si vlastně až při druhé skladbě, kterou je „Society´s Disposable Son“, uvědomuji jednu důležitou věc. Něco je špatně. Tím něčím je zvuk a stává se v mých uších pro BENEATH THE MASSACRE bohužel osudným. Ač se mohl celý kvartet v Rock Café třeba rozkrájet, nedokázal se zbavit zahuhlaného těžce čitelného zvuku, který přes všechny technické finesy házel tlustou chlupatou deku. Škoda. Dle mého ze všech koncertů, které zahráli na našem území, zřejmě zatím ten nejslabší.

CARNIFEX ze San Diega u mě pouze podtrhli názor z posledních několika málo let, že jde o průměrnou deathcorovou sebranku s živě nepřesvědčivým bubeníkem, kterou na koncertech zachraňuje ošklivák Scott Lewis, jenž má pro mladou generaci příznivců žánru určité charisma. Zkoušel jsem vydržet více skladeb, ale bohužel mě ani tentokrát nedokázali přesvědčit. Pro mnohé zcela jistě dlouho očekávané završení večera, pro mne set, který mě nebavil ani při pohledu ani při poslechu, a tak jsem ho i předčasně upustil.

Jedničkou večera se pro mne stala rozhodně formace, ve které neustále dochází k výměně jejích členů  -WITHIN THE RUINS. Současná sestava mně sedla více než dobře, takže jim přeji, ať co nejdéle vydrží.